|
The Light of the World
The Theory of Glass Earth
(Ideologically poetical foundation for
the project)
What is hidden today, was not hidden at the beginning
of history.
Aeros
Wise men are trying to see the things revealed, and which our ancestors
managed to obscure.
Ruprecht
We try to hide our eyes from a strong light, because it can hurt
our eyesight. We withdraw our consciousness from recognition for
it is life threatening.
Rumm-Zeiss
Once upon a time the Earth was made of glass and it shined with all
the colors of the spectrum. Many planets were like this at the beginning
of history. These planets formed supporting points in the structure
of ”the cosmic order.” They also served as an orientation system
for the transcendental intelligence of the creation ”of everything,”
and this was mainly at the time of its commencing corrosion caused
by the inertia and repetition of the movement of cosmic bodies. The
universal mechanism serving for the infinite dynamics of everything
stopped working, because it had a beginning. The intelligence of
creation became afraid of its own infinity and instead of this error
the nucleus of chaos was created. The cosmic organism began to deteriorate
and its bodies began to fluctuate from their determined courses.
The ”development” that is leading to the demise of foreverness was
begun. It lasts to this day. Due to their fluctuation from their
own genius courses the bodies started to wear down and fall apart.
New cosmic processes of birth and the demise of stars and planets
started. Things began to shake and explode in space, and at the same
time great clouds of dust that began to cover the rainbow-tinted
glass planets swirled around. This is how even Earth as way we know
it today was crated. The human mind cannot go as far as to be able
to imagine what a great thing lies below the layers of its world.
The things people have imagined to be located below the ground! Dragons,
lizards, monsters, forgotten and damned nations, a fiery nucleus
and even hell. A person would place the worst things imaginable there,
or he/she would let their enemies burn down there. On the other hand,
people expect the best
things to be ”up there,” in some distant heights, super-worlds, even
though, it should be already obvious, that directions determined in
this way and their preference are only a link to the ”most superficial”
chaos. We even forget a completely understandable saying: ”In Heaven
as well as on Earth” and we leave out ” and even below the earth.”
People consider their greatest success to be the overcoming of emptiness,
and they consider problems related to it to be technical difficulties,
not difficulties in the understanding of the symbols of a bad direction.
Below the surface of ancient layers and the remains of history, the
original rainbow Earth still shines. If we ever touch the original
surface (even by accident), certainly the rainbow radiance seen on
the night sky will confirm the old cosmic theory.
|
Svetlo Světa
Teorie skleněné země
(ideově poetický základ projektu)
Co je dnes skryto, neskrývalo se na počátku dějin.
Aeros
Mudrcové se snaží spatřit to, co zjeveného se podařilo předkům zatemnit.
Ruprecht
Oči si zakrýváme před velkým světlem protože si můžeme zkazit zrak.
Své vědomí odvracíme od poznání neboť je našemu životu nebezpečné.
Rumm-Zeiss
Kdysi byla země skleněná a zářila barvami celého barevného spektra.
Takhle na počátku dějin vypadalo mnoho planet. Tyto planety vytvářely
opěrné body konstrukce “vesmírného řádu”. Sloužily také jako orientační
systém pro transcedentální stvořitelskou inteligenci “všeho”, a to
hlavně v dobách její počínající koroze způsobené setrvačností a opakováním
pohybů vesmírných těles. Univerzální mechanismus na nekonečnou dynamiku
všeho přestával fungovat, protože měl počátek. Stvořitelská inteligence
se zalekla vlastní nekonečnosti a na místě této chyby vznikl zárodek
chaosu. Vesmírný organismus začal chátrat a jeho tělesa se začínala
vychylovat z věčně stejných drah. Začal “vývoj” k zániku věčnosti.
Ten trvá dodnes. Tělesa se vychýlením ze svých geniálních drah začala
opotřebovávat a rozpadat. Začaly nové vesmírné procesy zrodu a zániku
hvězd i planet. Ve vesmíru se začaly věci třást a vybuchovat a vířily
při tom obrovská mračna prachu, který začínal pokrývat duhové skleněné
planety. Tak vznikla i Země jak ji známe dnes. Lidská mysl nesahá tak
hluboko, aby si dokázala představit jaká nesmírná věc se skrývá pod
nánosy jeho světa. Co všechno si jen člověk navymýšlel, že by pod tou
zemí mohlo být. Draci, ještěři, příšery, zapomenuté a prokleté národy,
ohnivé jádro nebo dokonce peklo. Člověk by do země nastrkal to nejhorší
co si dovede představit nebo by do ní dal upéci všechny svoje nepřátele.
To nejlepší naopak očekává “tam nahoře”, v jakýchsi výšinách, nadsvětech
i když by mu již mohlo být jasné, že takto určované směry a jejich
preference jsou jen pojítkem s tím “nejpovrchnějším” chaosem. Zapomíná
i na celkem pochopitelnou poučku: “jak na nebi tak i na zemi” a ještě
nedoplňuje “i pod zemí”. Za svůj největší úspěch považuje překonávání
prázdnoty a potíže s tím
spojené považuje za technické nedostatky, ne však nedostatek v chápání
symbolů špatného směru. Pod slupkou letitých nánosů a zbytků dějin však
původní duhová země stále září. Jestli se původního povrchu někdy dotkneme
(třeba i nedopatřením), určitě nám duhová záře na noční obloze potvrdí
starou vesmírnou teorii.
|
