Policie, jako jedna ze „sofistikovaných“ forem násilí, vytvořená naší civilizací je tématem instalace  Lesní policie.
Filip Turek ji ironicky propojil se světem napodobenin, v tomto případě se jedná o zvířecí vycpaniny, což je jev obzvlášť bizarní,
obklopený navíc hustým oblakem konotací. Jako většina jeho prací je i tato hrou s nadsázkou a posouváním významových rovin.   
Neonový nápis Jana Nálevky pracuje s dvojím významem slova východ - east/exit... a vztahem k lokálnímu kontextu.
Hranice mezi východem a západem, která se relativizuje. Mění se podle toho, odkud je nahlížena.Neon odkazuje k firemním
prezentacím - logo - značka, v tomto smyslu se východ do jisté míry značkou stal, zrovna tak jako západ, a je tedy nahlížen
stereotypně podle diktátu vytvořené "korporátní“ či „firemní identity".
Podstatou projektu Input Stimuli  (což by se dalo volně přeložit jako „zdroje emocí“) Radka Mackeho je vizualizace vztahů
mezi veřejně činnými lidmi,  hledání drobných společných znaků, jež nejsou na první pohled patrné, ale přesto jsou
ve společnosti významné. Vztah se může promítat ve shodných vzpomínkách, značkách, společném názoru nebo víře.
Instalace reflektuje společenské jevy, vazby a struktury, ve kterých se lidé pohybují a pomocí kterých ovlivňují i širokou veřejnost.
Osobnosti svými spontánními emocemi reagují na dané podněty v souvislosti s jejich politickými, uměleckými či jinými zájmy. Fotografie Veroniky Drahotové Strategie obyčejů vychází ze značně skeptického, kritického až paranoidního pohledu na svět,
který přes všeobecnou glorifikaci technologií počítá s jejím nevyhnutelným selháním. Formou archetypů vyzvedá diskurz
moderní doby, kdy se sám jedinec nemá šanci  účinně chránit.  V podstatě se i přes technický pokrok obranné mechanismy
člověka/jedince a jeho možnosti se zabezpečit adekvátně vůči světovému vývoji příliš nezměnily. Fotografie demonstruje
bezmoc lidí mít reálnou kontrolu nad svým bezpečím, potažmo svým životem. Člověk je okolnostmi nucen k pasivitě, nezbývá
nic jiného než doufat/věřit v to, že nás něco (vyššího) ochrání.Fotografie cituje momentku z roku 1919, kdy byly škapulíře
využívány jako ochrana před španělskou chřipkou.
Jako produkt svých experimentálních meditací v horách vystavuje Ivan Vosecký psychedelické úvahy o stavu světa, smyslu
a směřování lidské civilizace. Esej nebo spíš zamyšlení je pojato formou deníků a zkratkovitých zápisů.
Rozsáhlý projekt Před velkým požárem Radky a Stanislava Müllerových propojuje médium prostorové instalace a videa.
Memento Mori novodobých hrdinů v nadhledu s kontejnerem na odpad a odkazem na tokijské metro. Moment proměny
teenagera v dospělou osobnost je téma krátko-sekvenčního příběhu, plného přehraných schémat a životních klišé.
Video je reakcí na hru, která si na hru pouze hraje, a v podstatě je jen výsekem reality.
Komiksem Wings of Law (Křídla práva) navazuje Milan Salák na několik svých předešlých projektů, jejichž společným
jmenovatelem je identifikace autora s životem bojového pilota v rámci „hardcore“ hraní počítačových leteckých
simulátorů. Na pozadí původně „oddechově“ určených her se Salák pokouší proniknout do myšlení člověka uvažujícího
v souvislostech vypjatých historických událostí. Na křídlech amerických strategických bombardérů B29
(letadla tohoto typu poprvé svrhla atomové bomby) lze postupně přečíst věty ústavy Spojených států. V manipulované
realitě tohoto projektu autor naráží na polemickou roli Spojených států v rámci světových dějin a samozřejmě i v současnosti…
K účasti na výstavě byli přizváni také dva mladí umělci z Británie.
Koncept Tento nápad jsem okopíroval od někoho jiného od Edwarda Clive vychází z úvahy nad tím, co znamená „umělecké bezpečí“.
V prvním okamžiku je toto dílo vnímané jako přiznání jakéhosi uměleckého tabu – výstup příliš paranoického myšlení reagujícího
na subjektivní výklady. Autor se v něm přiznává k tomu, že napodoboval dílo jiného umělce, přitom však není jasné, co bylo
vlastně okopírováno. Vzniká tím jakási hra s diváky, kteří se mají snažit dešifrovat to, co pochází od umělce, a to, co bylo okopírováno.
 V britských mediích bývá diskuse o bezpečí spojována s obavami o erozi národní identity. Ať už se o něm diskutuje ve spojení s něčím
tak velikým, jako je terorismus či něčím tak složitým jako je finanční skepse vůči Euru, v Anglii jsou tímto tématem přímo posedlí.
Při vývoji Evropy směrem k větší homogennosti, co z britských tradic a odlišností vlastně zůstane? Jedna věc, co jistě zůstane
– alespoň na nějaký čas – to jsou auta s řízením vpravo.
Toto slouží jako základ k dílu Snog Europe (Evropský francouzák), v němž se řidiči z obou stran kanálu La Manche  spojí, aby performerka
Fiona James mohla projít mezi přilehlými sedadly pro spolucestující vpředu auta. Takto spojeni ve zdánlivě marné akci se semknou
ve společném cíli, jímž je získání pozitiv ze společenských rozdílů mezi národy